První dny klasika.. naučit se chod domácnosti, kecat od nevidim do nevidim, seznamovat se s lidma. Do toho jsem si jela po vlastní vlně, procesovala, pařila v autě, tinderovala a potýkala se se zbytky negativního působení z Coro. Zjistila jsem, že _tyvole docela jsem zhubla_ znamená, že jsem na třiačtyřiceti kilech, takže mi nastala těžká dieta (tzn sežer něco těžkýho a stoupni si na váhu). No a taky jsem po dlouhý době začala zhluboka dýchat, začala si uvědomovat jak šťasná vlastně konečně jsem a že jsem vlastně uplně boží. Začala jsem se cejtit kurva silná a chtělo se mi lámat hory (naštěstí je Blenheim placka a hory se tady tyčej v dáli a táhnout se až do dáli se mi fakt nechtělo..)
Nejsem tu teda jen jako aupairka (vono já taky nejsem uplně aupairka, spíš taková Wendy k ruce..) do toho uklízím v truck stopu, Je tam 19 pokojů tří různých druhů, camp a veřejné záchodky. Každý den mě čeká počet pokojů dle jejich využití plus standardně camp a záchodky. Dva dny v týdnu uklízím sama, dva mám volno a tři dny jsme tam společně s Debbie se super reiki dámou, který strašně blbě rozumím, takže se většinu času jen usmívám a kejvám. Je strašně super, ale z nějakýho důvodu jsou prostě místa, kdy nemám uplně šajn, což se mi teďka už vlastně ani nestává.
Vzhledem k tomu, že jsem Tinderovala jak divá (páč jsem furt po nocích pařila v autě) se mi podařilo se domluvit pár randet. Tak a teď pro všechny, i když tyvole jsem ve věku, kdy si nemusím obhajovat určité činy.. dejte mi pokoj. Poslední skoro čtyři roky jsem se srala s dvouma pitomcema a i když to bylo fajn a přineslo to spoustu zážitků a zkušeností (a dostalo mě to až sem..), tak to byl taky docela voser. Spousta energie, spousta bolesti a zmatení. Nastal čas se neattachovat a jen si tak v poklidu pařit a nabrat si tu vydanou energii zpátky.
Na rande no.1 jsem si vybrala slabší vývojový článek, páč sice jsem vole empowered jaxviň, ale potřebovala jsem někde začít. Po roce a půl jsem na sobě měla mejkap, šaty a vysoký boty (težce overdressed, ale co.. když jsem se uviděla v zrcadle, tak jsem se málem rozbrečela, ale to mi Kamča zakázala, páč by se mi to celý rozteklo) (i když teda holiny a fleeska jsou daleko pohodlnější a praktičtější a rozhodně je nebudu zahazovat do roští). Šli jsme na večeři, kam jsem přijela jen o pět minut pozdě, týpek už tam dřepěl před, trochu zmateně jsme se nechali usadit a jali se si povídat a objedávat si jídlo. Asiatští číšníci si se mnou vehementně povídali a jedna typka na mě hodila takovej schovívavej pohled (jakože kvůli mýmu randeti). Konverzace trochu nucená a týpek si myslel, že narcis a nazzi je to samý a když jsem mu vyprávěla o mém czech exboyfriend si myslel, že říkám chick a že jsem na transgender. No prostě komedie. Vzhledem k tomu, že jsem ještě nebyla ostřílená, jsem se nechla donutit jet na čaj (obdržela jsem bílý víno..), ale nakonec se mi podařilo uniknout a hystericky se smát v autě za přejezdu domů.
Rande no.2 jsem jela navštívit do Pictonu, čtyřicet minut vzdáleného přístavního městečka obklopeném zelení, No, týpek jen ještě nenased do auta a já jsem chtěla prchat. Navlečenej v obří zářivý singlet a s dvouma plechovkama Codys mixu koly s burbonem. No ale co. Vraždit se mě rozhodně nechystal, a já jsem byla rozhodnutá do toho prostě jít. Pořídil mi krabici piv a pak jsme seděli u vody, pozorovali lodě a tlachali o všem možném i nemožném. No dejme tomu.. takhle na jeden večer fajn, ale stačilo. Teď jak se týpka tyvole zbavit. Navrhovala jsem mu, že ho hodím domů a budu spát v autě, jen ať mi řekne kde. On, že klidně tam jak zrovna stojíme a že domů ani moc nepotřebuje a že tu se mnou zůstane a bude mi dělat bodyguarda a bude spát na předním sedadle. Jo a v pět ráno měl vstát, aby moh do práce. No tak jsem ho tam nechala... páč když mi už napotřetí odmítl odvoz domlů, neměla jsem sílu, chuť ani potřebu vyhazovat ho ven. Nechala jsem ho na předním sedadle a vydala se si lehnout. Jak jsem superhodná, tak se mi ho zželelo a zeptala jsem se ho, jestli si taky náhodou nechce lehnout dozádu. On poměrně nadšeně že jo a začal soukat své mohutné tělo mezi sedačky (já tamtudy chodím normálně, ale já jsem velikosti jeho jedný ruky a nohy.. normálně moh vylýzt ven a vlízt tam zadníma dveřma..) Řekla jem mu tady máš deku, polštář, já si beru spacák a tohle, na což reagoval poměrně sklesle (twl ještě třicet vteřin dozadu jsi chtěl dřepět na předním sedadle a klimbat tam!), lehla si na bok a snažila se zakápnout, Ten se se mnou chvíli ještě snažil mluvit a něco mi říkat, ale já dělala, že jsem střašně ospalá a pomalu jsem přestávala odpovídat. Tak už ticho, ležíme, já dělám, že spím.. a do toho GHRRRŽUUUM, GHRŽUM pičo žaludek začal kručet jak kdybych dva měsíce nejedla a odmítal přestat. Chvíli jsem se blbě smála, vysvětlovala, že to nic není, že zas takovej hlad nemám, že se mi tohle normálně neděje a že v životě mi nekručelo takhle nahlas (což tyvole fakt! znělo to jako kdybych startovala manší letadlo). Omluvila jsem se, že potřebuju chcát a v průběhu cesty za křoví jsem do sebe nacpala mandarinku (jakože jsem ji snědla) a vrátila se zpět nervózně ležet v autě a čekat až padne pátá aon konečně vypadne. Tak se i stalo, já si konečně dala alespoň dvě hodinky spánku a vydala se na cestu domů s basou piv, trochou konopí a další podivnou storkou.
A zbytek si povíme zase příště...
